Česká strana národně sociální je stranou s bohatou historií. Za doby první republiky v ní působila řada významných jmen historie samostatného státu. Václav Klofáč, Edvard Beneš, Milada Horáková, Františka Zemínová nebo Františka Plamínková patří mezi významné osobnosti, které spoluutvářely naše dějiny. Nyní však ČSNS dle slov jejího předsedy Michala Klusáčka stojí znovu na startovní čáře. Souhrou okolností má marginální vliv, ale podnikla kroky, jež mají být součástí velkého restartu.

Pane Klusáčku, když si člověk otevře internetovou Wikipedii, najde mezi jmény předsedů ČSNS Václava Klofáče, Petra Zenkla, Emanuela Šlechtu, ale také vaše jméno. Jaké to je být v jedné skupině s takovými historickými osobnostmi? A může se slavné období ČSNS vrátit?

Od posledního převratu si strana prošla takovým špatným obdobím. Na začátku byla velmi bohatá, ale postupem doby došlo k jejímu vytunelování a pak zbankrotovala. Někteří její členové – samozřejmě ve vedoucích funkcích – ji rozkradli a od roku 2003 až do letoška byla v konkurzním řízení. To se bohužel negativně podepsalo na její členské základně, která se prakticky rozpadla. A také na vzniku jiných národně sociálních nebo národně socialistických stran, které se snažily navazovat na tu politiku, která se zde předtím vedla. Úspěch to nemělo a ani mít nemohlo.

Až letos se ČSNS pod mým vedením zbavila konkurzu a sloučila se se všemi těmi národně sociálními stranami, které byly v našem politickém spektru. Teď tedy stojíme v bodě nula, na samotném začátku, ale jsme si jisti, že strana s národně sociálním programem v našem politickém systému schází. To místo svým způsobem zaujala SPD, ale to je pořád víceméně strana jednoho muže, jíž chybí vyhraněná ideologie, kterou máme my, a ani nevychází z konkrétních historických základů jako my. Doufáme tedy, že se brzy staneme jednou z určujících stran u nás.

Přiznám se vám, že v současné době nějakou levicovost nebo pravicovost neřeším. Ta škála pro dnešní dobu je spíše národní versus korporátní. A my jsme stranou národní, a navíc sociální, to znamená, že chceme vytvářet nějaký sociální program a blaho – ovšem pro náš národ. Nemáme přesah v tom smyslu, abychom se zapojovali do nějakých mezinárodních struktur. Nechceme to, a vychází to i z našeho programu, kdy chceme nezávislý stát a faktickou suverenitu a mezinárodní neutralitu. Některé body našeho programu se dají popsat jako levicové, a jiné byste možná mohl definovat jako pravicové.

Čas od času se tam podívám a vím, že to vychází od lidí, kteří na Wikipedii přispívají. Ale také je tam nějaký odkaz na naše stránky, a vy jste se tam, pane redaktore, určitě díval. No a řekněte, jestli je tam něco dezinformačního…

A co se týká naší zahraniční politiky, tu hodnotíme podle toho, jestli je prospěšná pro Českou republiku, nebo naopak pro někoho jiného. Ano, je válka na Ukrajině. To, co se tam děje, je samozřejmě neštěstí. Ale ta válka nezačala v letošním roce, nýbrž daleko dříve! Všechny důsledky mají své příčiny!

No v podstatě ano, ozbrojené střety skutečně začaly tehdy, ale když mluvíme o přípravě na ten konflikt, musíme jít ještě mnohem dále dozadu. A můžeme zamířit do roku 2004, kdy byla oranžová revoluce, ovšem ještě lépe by bylo vydat se v čase ještě hlouběji, a to do Ameriky, když Zbigniew Brzezinski deklaroval, že pro USA je důležité, aby Rusko nebylo s Ukrajinou. Toho se v Americe drželi a v podstatě financovali celý státní převrat z roku 2014, jak to přiznala paní Nulandová. A ten Majdan skutečně nebyl ničím jiným než státním převratem. Protiústavním! Důsledkem toho je současná válka. Už skutečná a reálná. A její důsledky pociťujeme mnohem více než Rusko. Jestli se někoho naplno dotýkají sankce, pak je to pouze Evropa a třetí svět.

S tím, co říkáte, souvisí mj. rekordní inflace v České republice, přičemž vláda vypadá, jako by si nevěděla rady. mnoho kroků k nápravě nenabídl, vesměs vše svedl na Babiše a Putina. Nicméně – existuje vůbec cesta ven ze začarovaného kruhu? Věděla by si ČSNS, kdyby zasedala v parlamentu, nebo dokonce ve vládě, se stávající situací rady a dokázala by předložit konkrétní řešení?

My bychom především nikdy nedopustili, aby Česká republika kupovala plyn od producenta přes prostředníka, jak se to děje nyní. Místo abychom ho brali přímo od Ruska, jde to přes Německo. To znamená, že jako číslo jedna bychom dohodli dlouhodobé smlouvy s Ruskem na dodávku plynu – tak, jako to udělalo Maďarsko. A nikdy bychom nepřipustili, aby českou energetickou soustavu řídili Němci!

Nic takového se neděje a my jsme nyní ve složité situaci. Budeme rádi, když přežijeme zimu. Pokud by naše strana zdědila situaci v nynějším stavu, především bychom se snažili zajistit lidem přežití. Problém budou i potraviny, to znamená přemýšlet o tom, jak vůbec nakrmit lidi přes zimu a jakým způsobem je zahřát. To znamená především zvýšit těžbu uhlí a neprodávat ho do zahraničí. S tím souvisí i vývoz dřeva. Když si vezmete, že řada domácností topí například peletami, které jsou teď dvakrát dražší než loni, je to průšvih. Proč mají být dvakrát dražší, když jsou naše lesy zdevastované tím, jak se tu nechal rozmnožit kůrovec? A místo toho, abychom kompenzovali ztráty, vyvážíme důležité suroviny do zahraničí. Ano, chápu, že na tom mají různé firmy a různí lidé zájem. Ale stát by to měl regulovat. Zabývat se především, abychom přežili a v příštím roce nezmrzli. To je celé.

Když se vrátím z velké evropské politiky zpět k vaší straně, v médiích proběhlo, že jste v letech 2019–2021 vedl soudní spor o vedení strany s Vladislavem Svobodou. Ten jste vyhrál, nicméně to není zrovna standardní záležitost, co říkáte? Mohl byste nám objasnit podstatu celého problému? Jak může vůbec taková dvojkolejnost vzniknout?

Docela jednoduše. Člověk, který ve straně nebyl od roku 2012, v roce 2019 zašel na ministerstvo vnitra s papírem, že se uskutečnil sjezd strany – který se samozřejmě neuskutečnil – a že na něm byl zvolen předsedou, navíc bylo změněno sídlo strany. Papír byl formálně správně a ministerstvo vnitra nezkoumá pravost dokumentů, které jsou k němu doručené. A tak tam vše zapsali, a místo toho, aby mě kontaktovali, protože předtím jsem s nimi jednal právě já, začali veškerou korespondenci posílat na jinou adresu. My jsme se tak všechno dozvěděli až dva měsíce poté, co to bylo zapsané a už nebylo možné vést jednání přímo s ministerstvem vnitra, ale jen soudní cestou. A protože ta bývá u nás velmi dlouhá, dost se to celé vleklo. V podstatě dva a půl roku.

Když nad tím přemýšlím, tak vlastně ani nevím. On kandidoval na předsedu v roce 2012 proti mně a zvolen nebyl. Od té doby se stal pátou kolonou ve straně a bojkotoval rozhodnutí předsednictva i třeba vybírání členských příspěvků. Sám je neplatil, a to byl důvod, proč následně pozbyl členství ve straně.

Obraťme nyní list. Nedávno jste se jako jeden z hlavních řečníků zúčastnil kteří provedli atentát na Heydricha. Tam několikrát zazněla slova o přepisování historie. Chováme se podle vás k našim dějinám skutečně tak macešsky?

Hlavně se domnívám, že je naprostá katastrofa, co se dnes děti učí ve školách. S tím je spojeno přepisování dějin v očích mladé generace, která těžko hledá a nachází skutečná fakta. Ta mají buď úplně zkreslená, anebo jim chybí představa o příčinách a důsledcích. Protože když vidíte dva, co se perou, tak abyste rozsoudil, kdo má pravdu, a kdo ne, potřebujete vědět, kdo dal facku jako první. A rozpoznávat právě tuto skutečnost mladé lidi nikdo nenaučil! Je to něco, co se děje po celé Evropě, a rozhodně to nezačalo před nějakými deseti lety. Jde o proces, který tu probíhá minimálně sedmdesát let. Jde o potlačování národních států jenom proto, aby vznikla nějaká nadnárodní entita, kterou chce ovládat úzká skupina nikým nevolených lidí. A my jsme zásadně proti tomu!

Vždyť si to vemte: přejmenování ulic, odstranění Koněva – to je něco strašného, co se děje! A je to i tím, že tu máme Piráty. To jsou v podstatě anarchisti, kteří rozkládají stát jako takový. A těmi provokacemi škodí natolik, že bude těžké dosáhnout někdy v budoucnu žádoucí nápravy.

Kontroverzním tématem dnešních dní jsou i privatizace, respektive znárodnění. Na jedné straně šéfka Poslanecké sněmovny mluví o prodeji státního podniku Budvar, na straně druhé premiér vyzývá k odkoupení 30 procent ČEZu od soukromých akcionářů. Co o tom soudíte vy, jakožto předseda ČSNS?

My se domníváme, že energetika, velcí producenti elektrické energie, a v našem případě ještě tranzitní plynovody a ropovody, mají být v rukou státu. To znamená: ČEZ znárodnit. Nikdy neměl být v rukou soukromých akcionářů! A co se týká Budvaru s tou jeho specifickou historií, pokud má být vůbec zachován – i s ohledem na soud s americkou firmou o značku Budweiser – musí zůstat v rukou státu. Jsme jednoznačně proti jeho privatizaci!...

Dalším tématem, které rezonuje ve společnosti, je objektivita a nezávislost České televize. ČT propouští, ruší třetí program a její ředitel Dvořák vyzývá ke zvýšení koncesionářských poplatků. Jak se díváte na tuto problematiku?

Tyhle požadavky absolutně neodrážejí to, co v České televizi produkují, především v oblasti zpravodajských pořadů. Jednoznačně je zapotřebí radikální změna, ovšem Česká televize je stále takový stát ve státě. ČT má i určitou politickou moc, která je využívána různými stranami, především TOP 09, což není zdaleka jen můj osobní pocit. Přitom veřejnoprávní médium má být nestranné, a to se neděje. Změna je ale už několik let nereálná, protože jsou tu u moci ti, co jsou.

Pane předsedo, vy jste na úvod naznačil, že ČSNS je nyní v době nula, čili na startovní čáře. Do povědomí širokého spektra lidí se strana může zapsat především tím, že se dostane do médií nebo že bude vidět díky široké škále reklamních prostředků. Uvědomujete si to? A je to ve vašem případě reálné?

Bez financí je všechno těžší, to je jasné. A my se k velkým penězům v současnosti určitě nedostaneme. Nyní vše financujeme ze stranických příspěvků. Ale jinak se zaměřujeme především na komunální politiku, a tak hodláme do budoucna ČSNS stavět. Protože skutečná politika začíná právě na komunální úrovni.

Zhruba v deseti městech a obcích půjdeme samostatně, koaliční jednání jinak stále probíhají. Vím, že je těsně před podáním kandidátek, ale politická jednání se někdy vlečou, to je fakt. V Praze bychom měli jít někde ve spolupráci s SPD, jinde s Patrioty.

Komunální volby budou, jako obvykle, spojené i s volbami do třetiny Senátu. V této souvislosti se nemohu nezeptat na váš názor na horní komoru parlamentu. Je podle vás skutečnou pojistkou demokracie, jak byla titulována při svém založení, nebo je to zbytečná instituce?

Senát je v současné době součástí parlamentu, a proto se těch voleb zúčastníme. Ale jinak jsme pro jeho zrušení. Celkově bychom zredukovali počet poslaneckých míst, a to i ve Sněmovně. V našem programu prosazujeme jednoho poslance na 100 tisíc českých občanů, tedy 107 zákonodárců, přičemž by byla jedna kandidátka pro celou republiku. Volilo by se v jednom jediném okrsku. A bez Senátu. Jako pojistka se nikdy nechoval. Spíše jako odkladiště vysloužilých politiků.

To je dobrá otázka. Jsou tam někteří kandidáti, kteří jsou zajímaví, jako například Alena Vitásková, a třeba se ještě vyprofilují další, ale státníka, který by se vysloveně hodil jako hlava naší země, tam zatím nevidíme. Hlavně si ale přejeme, aby se prezidentem nestal generál Pavel. Celý život se choval jako kariérní bezcharakterní lokaj svých chlebodárců a obraty o 180 stupňů pro něj nejsou problémem. Petra Pavla, který by byl potvrzením našeho naprostého vazalství vůči zájmům USA, nepotřebujeme. Je to jejich kandidát!